Matka coby žena, která porodila potomka, tvoří jeden ze základů rodiny coby nezbytná půlka rodičovské dvojice. Má výrazné biologické i citové postavení v hierarchii vztahů v lidské společnosti, ale i u jiných představitelů živočišné říše. Toto postavení se projevuje mimo jiné tím, že člověk vyslovuje slovo „matka“ respektive „máma“ mezi prvními. V široké škále jazyků, zvláště indoevropských, je tento výraz stejný nebo podobný, ačkoliv to neplatí absolutně na odlišné jazykové skupiny (například v maďarštině je „matka“ anya, zatímco slovo podobné – „mátka“ – zde vyjadřuje snoubenku). Potomek je v lidské říši na matku navázán silnými pouty, u jiných živočichů jsou patrné značné rozdíly. Například slon nebo různé druhy opic se v tomto směru chovají v sociálním smyslu podobně, na druhé straně kočka či pes velmi brzy ztrácí tuto intimní vazbu.

U lidí je možné sledovat mnoho různých důležitých vazeb na matku. Například z historického hlediska - víme, že postavení ženy, matky, bylo po dlouhou dobu minulosti výsadní a vůdčí (matriarchát). „Matka“ jako taková představuje nejpevnější rodové pouto, protože – jak vyjadřovali již dávní římští právníci – „Mater semper certa, pater incertus“ (matka je vždy jistá (ve smyslu „známá“), otec nejistý („neznámý“). Tato věta vyslovila, že linie rodu po matce je nezpochybnitelná, ale při pohlavně nevázaném životu určité ženy není možné totéž říci o linii otce. Zde je nutné učinit poznámku, že za současného technického pokroku v medicíně ani zde nelze v určitých případech tuto nezpochybnitelnost absolutizovat. Žena může „odnosit“ plod jiné ženy, a tak nastává problém lidský i právní, kdo je ve skutečnosti ta „pravá“ matka.