reklama

Hry a hračky

K dětem neodlučitelně patří. Hračky mohou být mnoha druhů, od panenek, kočárků či houpacích koní až plyšákům a stavebnici Lego. Fotografiemi hraček se rádi probírají děti i dospělí, ať už jde o hračky atypické, podivné, výchovné, sběratelské či úplně klasické.

Historie her a hraček

Děti si s hračkami hrály již ve starověkém Egyptě, Sumeru a především v Číně. Ve starodávných řeckých hrobech se našla spousta hraček jako chrastítka, houpačky, panenky nebo káči. Děti v té době si hrály i na schovávanou nebo si házely s míčem.
Již pět set let před naším letopočtem děti v Řecku znaly také jojo, které se do Evropy vrátilo přes Čínu a Filipíny až v osmnáctém století.
Nalezené panenky převážně z hlíny jsou staré přes dva a půl tisíce let, stejně jako dřevění či hlinění vojáčci.
Oblíbenou hrou Římanů všech vrstev byla hra v kostky. Šachy jsou původem z Indie, karty pochází zase z Číny, stejně jako létající drak. O době vzniku se však nic neví. První létající draky použili údajně vojevůdci na zmatení nepřítele, za hračky jsou draci bráni od jedenáctého století. Původem z Číny je i dnes stále oblíbené švihadlo a diabolo.
Doba středověku s křížovými výpravami byla důležitá pro vývoj herní kultury Evropy. Z východu se sem dostávaly společenské hry, které se zpočátku hrály hlavně na sídlech šlechticů, mezi měšťany a venkovany se však i přes církevní zákaz dostaly záhy.
Hračky a hry započaly svou velkovýrobu v šestnáctém století. Německo se stalo expertem na dřevěné hračky a později na cínové vojáčky. Století sedmnácté pak přineslo domečky pro panenky.
Průmyslová revoluce přinesla elektrické vláčky nebo modely autíček. Začátek dvacátého století je neodmyslitelně spjat se vznikem plyšových medvídků, bez kterých se neobejde téměř žádné dítě ani dnes.
Průběh dvacátého století pak přinesl legendární skládačku Lego z třicátých let nebo panenku Barbie z let šedesátých. Vznikla i spousta nafukovacích hraček a sedátek.
Deskové hry zažily veliký boom a ke starodávným šachům se přidalo „Člověče, nezlob se!“ také s indickými kořeny, halma, Monopoly či Scrabble.
Osmdesátá léta minulého století se točila nejen ve znamení diskokoule, ale především slavného hlavolamu Rubikova kostka.
Konec dvacátého století je zároveň začátkem éry počítačových her a všemožných herních konzolí.

Proč si lidé hrají?

Cílem her není jen zábava, natož pouhý pocit vítězství. Hry mohou člověka poučit, prohlubovat logické myšlení a mozkové závity – ne nadarmo přeci vznikly hlavolamy. Lidé, a především důmyslné hlavičky dětí, si však vystačí na hraní i bez hraček. K protažení těla spojeného se zábavou tak slouží pohybové hry jako plácaná, přetahovaná nebo „Škatulata, hejbejte se“.
Pro rodiče je důležité, aby byly děti na čerstvém vzduchu. Je řada her, které se dají provozovat před domem na ulici. Každý kluk si rád zahraje fotbal nebo improvizovaný hokejbal s hokejkami a tenisákem. Dívky zase skáčí panáka nebo přes gumu, jednoduchá je i hra „na třetího“.
Pro dlouhé zimní večery jsou určené vedle deskových her také skládačky puzzle nebo znovunalézaný Merkur.

Související články

reklama
reklama
reklama
reklama